Recenze za spolupráce: Osmnáct (M. Harasimová)

Dneska tu mám recenzi na e-knížku Osmnáct, od autorky Markéty Harasimové, která mi knížku zaslala v rámci spolupráce na zkoušku, za což bych jí touto cestou chtěla nesmírně poděkovat, protože jinak bych se asi k této knížce nedostala a to by byla obří škoda. Ale všechno pěkně po pořádku.

autorka: Markéta Harasimová
název: Osmnáct
počet stran: 173
nakladatelství: MaHa
rok vydání: 2019

Anotace: 

Veronika touží po lásce, dočká se však zklamání. Na začátku příběhu prožije těžké trauma. V den svých osmnáctých narozenin je znásilněna. Pachatel ji drží v hrsti a ona si ze strachu nechává celý hrůzný zážitek pro sebe. Její život se mění v noční můru a vše ještě zhorší rodinná situace, kvůli které nemá hrdinka u nikoho zastání. Brzy propadá zrádné bulimii a sáhne také po drogách, přičemž okusí život bezdomovce mezi zkušenými narkomany. Netrvá to dlouho a Veronika se ocitá na samém konci duševních i fyzických sil. Najde motivaci k boji? Porazí zákeřnou nemoc i své vnitřní démony? Siný příběh o lidské krutosti, slabostech, ale i čistých citech.

Stručný děj:

S Veronikou, hlavní hrdinkou celého příběhu, se seznamujeme krátce před jejími osmnáctými narozeninami. Veronika je normální děvče. Žije s rodiči, starší sestrou, která se chystá vdávat, a mladším bratrem. Učí se na kuchaře - číšníka a hrozně ráda tancuje. Má spousty kamarádů, ale její nejlepší kamarádka je jen jedna - Lenka. Má také lásku. Chodí s klukem, který jí ale ublíží a tím odstartuje celé její další utrpení.

Jednoho dne vyrazí s Lenkou a s pár lidmi z tanečního kroužku na diskotéku, kde se seznámí s tajemným cizincem, starším chlápkem, který má o ní očividně zájem. Na naléhání kamarádky nedbá, a s vidinou pomsty Rosťovi, za to, co jí udělal, se tím mužem nechá odvézt domů. Ještě ale netuší, že to byla její osudová chyba.

Veronika skončila znásilněná. Připadá si pošpiněná, zostuzená. Odmítá se komukoliv svěřit, namlouvá si, že nemá nikoho, ke komu by se mohla s důvěrou obrátit. Tajemný neznámý jí drží v šachu, vyhrožuje zabitím jejích nejbližších. Navíc rodinná konstelace prožitému traumatu nepomáhá, spíše ho jen zhoršuje.

Jak tohle nakonec dopadne? Najde v sobě Veronika sílu se svěřit a tím napomoct spravedlnosti, nebo tento hrůzný čin povede k něčemu daleko horšímu?

..."Život je potvora, klidně půjde dál a je mu jedno jak se cítíš." - ukázka z knihy.

Hodnocení: 5⭐/5 ⭐

Tak tohle opravdu nemělo chybu.Doufám, že se mi děj podařilo napsat dobře, abych vám, milí čtenáři, z té knížky moc neprozradila. Každopádně jsem v knížce hltala každé slovo a byla jsem hrozně zvědavá jak to dopadne. Jak Veronika propadala do čím dál většího marastu, já jsem toužila číst dál, abych se dozvěděla, jak to dopadne. A když jsem nedejbože musela knížku odložit, pořád jsem na ní musela myslet a těšila jsem se, jak bude pokračovat. Rozum mi zůstával stát nad tou krutostí, které jsou někteří lidé schopni. Bylo mi až někdy místama špatně z toho, jak se dokáže chovat váš úplně nejbližší člověk ve chvíli, kdy ho nejvíce potřebujete. Zpočátku mi román připomínal romány Lenky Lanczové, které jsem četla v dospívání, ale tohle všechny "sladké" dívčí románky dalece předčilo. Kniha zpracovává velice otevřeně závažné téma znásilnění a pocity mladé dívky, které po tomto hrůzném činu musela prožívat. Kniha byla napsaná tak, že jsem i zapomněla na to, že to napsala žena, a ne ta sotva osmnáctiletá dívka, o které příběh vypráví. Veronika si sáhla na samé dno, ze kterého cesta nahoru bude pěkně dlouhá. O to těžší, když má Veronika pocit, že je na všechno sama, a nikde nemá zastání. I konec příběhu mě naprosto dostal. Je to dost silný příběh a myslím, že na něj ještě dlouho budu vzpomínat, myslet a přemýšlet o něm.

O autorce: 

Markéta Harasimová je členkou Asociace detektivní a dobrodružné literatury. Do literárního světa vstoupila již na střední škole a v současné době se věnuje hlavně romantickým detektivkám, erotickým krimithrillerům a románům s mysteriózním nádechem. Potrpí si na pádné dialogy, emoce a napětí. Na kontě má již více než 20 titulů. Od roku 2018 se věnuje i tvorbě pro děti. Pravidelně vystupuje na různých kulturních scénách a spolupracuje s řadou významných umělců. Je také divadelní a televizní scénáristkou. V roce 2017 také založila nakladatelství MaHa, kde vydává nejen svá díla, ale také i díla jiných českých autorů.

Recenze: Vrány (P. Dvořáková)

Dnes přináším recenzi na všemi opěvovanou knížku Vrány od české autorky Petry Dvořákové. Bohužel mě nenadchla asi tak jak by si knížka zasloužila. Ale pěkně po pořádku.

autorka: Petra Dvořáková
název: Vrány
počet stran: 182
nakladatelství: Host
rok vydání: 2020

Anotace:

Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svojí válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?

..."Jsem tak zaujatá tím, co vidím v televizi, že vůbec nevnímám nic kolem. Pak mě taťka pohladí po vlasech a řekne, že jsem jeho princezna. Trochu ucuknu, protože moc nejsem zvyklá, aby mě hladil, a taky je to trochu divný, protože mě napadne, že tou rukou mě bije. Tak dělám, že se chci na gauči natáhnout, aby se mi líp koukalo na televizi, a kousek uhnu. Jenže taťka mě hladit nepřestane, má dlouhou ruku, takže  mi sahá skoro až na zadek a já už nemám kam uhnout." -ukázka z knihy

Hodnocení: 3⭐/5⭐

Knížka mě bohužel neoslovila, či nenadchla tak jak by měla. Podle mého názoru se okolo této knížky dělá, nebo dělal zbytečný humbuk. Ne, že bych chtěla shazovat nějak příběh, či emoce, které dokáže knížka vyvolat, ale bohužel mě příběh tolik nezasáhl jak by měl a do prožívaného utrpení hlavní hrdinky Báry jsem se nedokázala vcítit. Členové její rodiny mi nebyli vůbec sympatičtí, a i další postavy nebyly vůbec dobré. Příběh má velký potenciál, ale v tomto případě nebyl využit. Co ale knížce upřít nemůžu je její čtivost. Nechci ale díky jedné pro mě nepovedené knížce na autorku zanevřít, takže si určitě příležitostně přečtu i její další knížky.

O autorce:

Petra Dvořáková vstoupila do povědomí čtenářů knihou Proměněné sny, za kterou obdržela cenu Magnesia Litera. Pozornost si získaly i její další knihy jako například Já jsem hlad a Sítě - příběhy (ne) sebevědomí. Kniha Julie mezi slovy byla oceněna Zlatou stuhou za nejlepší beletristickou knihu pro mládež. Pro mladé čtenáře napsala také knihu Flouk a Lila a Každý má svou lajnu. Její romány Dědina a Chirurg se zařadily mezi nejprodávanější a nejoceňovanější tituly české prózy. 

..."Jakmile zapadly dveře  za posledníma děckama, zničehonic si ke mě přidřepl a tvářil se strašně vážně. "Baru, fakt se u vás nic neděje?"
Nedokázala jsem se na něj ani podívat. A najednou se mi zase chtělo brečet. Musela jsem se ze všech sil zatnout rty, abych to vydržela. I tak se mi příšerně třásla pusa. Chtěla jsem mu něco říct, ale kvůli tomu, jak jsem se snažila nebrečet, mi to vůbec nešlo. A taky jsem vlastně úplně nevěděla co. Protože mamka mně říká, že mě přece mají rádi, a že když třeba dostanu vejprask, že to tak taťka nemyslí." -ukázka z knihy.