Recenze: Naslouchač (P. Stehlíková)

Dnes ráno jsem po docela dlouhé době dočetla knížku Naslouchač, od Petry Stehlíkové. Nemohla jsem se do ní nějak začíst. Ale nebyla špatná, to rozhodně ne!! Už se těším na další pokračování. Knihu jsem také zařadila jako 20. téma své čtenářské výzvy, jako "knihu, která nesplňuje žádné z uvedených témat".

autorka: P. Stehlíková
název: Naslouchač
počet stran: 374
nakladatelství: Host
rok vydání: 2016

Anotace:

Velká válka rozdělila svět na dvě části, z nichž jedna je obyvatelná a druhá zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii z nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dokážou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Energetické pole štítu odsuzuje sklenaře k životu ve středověkých podmínkách, lidé z nížin je zotročili a těžba sklenitu jim způsobuje nemoci a znetvoření.
Třináctiletá Ilan se jako jedna z mála narodila bez deformací a navíc se vzácným darem - dokáže naslouchat sklenitu. Aby ji neodvedli od rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v masce a hábitu, které musejí sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky svému daru by snad mohla mít o  něco lepší život, protože se může vyučit sklenařským brusičem. Jenže její schopnosti jsou už teď tak výjimečné, že si ji vybere kapitán pětadvacítky, družiny, která chrání sklenařská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveného vzduchu za štítem. Ilan ví, že musí svá tajemství před pětadvaceti bojovníky za každou cenu uchránit. Jsou přece nepřátelé a život sklenaře pro ně nic neznamená. Nebo se mýlí?

Stručný děj:

Tento první díl z trilogie "Naslouchač" nás zavede do dob daleké budoucnosti, do světa sklenařů, jejichž život je plný bídy, utrpení, nemocí a smrti. Autorka nás seznamuje se světem sklenařů, jehož součástí je i třináctiletá Ilan.
Ta žije se svou matkou a dvěma bratry v chatrči. U sklenařů je normální, že se vlivem působení sklenitu rodí s různými deformacemi. To naštěstí není problém Ilan. Kromě toho, že se narodila čistá a bez vad, se ještě narodila se vzácným darem - slyší reteu. A díky tomu by se mohla stát dobrým brusičem sklenitu a později naslouchačem. V tom jí brání jediná věc - je to žena. A tak se její matka už v jejím útlém věku rozhodne vydávat jí za zdeformovaného nadaného chlapce. Ilan se později dostane do učení, kde si jejího talentu všimne šéf pědadvacítky a její služby si pronajme. A tak se Ilan vydává na cestu s pětadvacítkou. Poznává nové lidi, nové kraje a také je nucena čelit novému nebezpečí. Jak to nakonec všechno dopadne?

..."Otočila jsem se a pomalu odcházela ke svému místu, když v tom jsem ztuhla uprostřed kroku. Všechno se ve mně zastavilo. Radost, že budeme brzy v bezpečí se vytratila. Byl to jen pocit. Jenom hloupý pocit, dojem, předtucha. A ten pocit byl způsoben tím, že retea ztichla. Její řev ustal. Z ničeho nic. Jako když vítr sfoukne plamen svíce. Jako když umírající vydechne naposledy. Věděla jsem, co se děje, dřív, než mi to skutečně došlo. Cítila jsem to v srdci i v kostech. Něco na tomto místě mi zabránilo jí slyšet. "Vargasi..." zakňučela jsem plačtivě a otočila se zpět k bojovníkovi, který pořád stál tam, kde jsem ho opustila. Nemohl vidět můj obličej plný hrůzy. Nemohl vidět chvějící se tělo. Jenom slyšel můj prosebný tichý hlas. Třeštil na mě šedomodré oči v nesmyslné předtuše. "Co?" Víc neřekl. V tu chvíli se ozvalo něco, co jsem nikdy slyšet nechtěla. Přišlo to z hloubi jeskyně, z míst, kam nedosáhlo světlo ohně, ani loučí. Kam se nikdo z nás neodvážil. Hladový, nenasytný řev. Ústa, která ho vydala, musela být obrovská. Bylo to tu s námi. Odvěké zlo, které mělo zahubit a před kterým jsme my, uvěznění v jeskyni, neměli kam utéct." -ukázka z knihy.

Hodnocení: 4⭐/5⭐

Do knihy jsem se nemohla vůbec začíst, ale nebylo to rozhodně proto, že by to byla špatná kniha. Asi jsem jí prostě četla jen ve špatném období. Petra Stehlíková nás zavede do unikátního temného světa. Jeho svět je do detailu promyšlený. Už asi i vím proč je ta knížka tolik opěvovaná. Svět uvnitř knihy je velice promyšlený, příběh ve vás postupně zanechává všechny emoce co na světě existují. S hlavní hrdinkou se sžijete velmi rychle a budete se těšit na další dobrodružství, které jí čekají. I všechny ostatní postavy jsou dobře propracované a uvěřitelné. Jediné, co mě trošku zklamalo byl konec, ale chápu, že když je to série, že takový konec se nabízí.
Je to prostě úžasná kniha, kterou k přečtení rozhodně doporučuji a už se moc těším na další díl.

Recenze: Já, Simon (B. Arbetalli)

Dnes se společně se mnou můžete podívat na to, jak se mi líbila kniha od B. Arbetalli, Já, Simon. Takový spojler na začátek. Tohle je asi jeden z mála případů, kdy se mi film, líbil víc, než samotná knížka.

autorka: Becky Arbertalli
název: Já, Simon
originální název: Simon vs. The Homo Sapiens Agenda
počet stran: 296
nakladatelství: Yoli
rok vydání: 2017

Anotace:

Šestnáctiletý Simon už nějakou dobu ví, že je gay, ale ještě není připravený sdělit to okolnímu světu. Jedinou výjimkou je tajemný Blue, se kterým si Simon už několik měsíců vyměňuje e-maily a jejich vzájemné pouto sílí. Jenže pak citlivá korespondence padne do nesprávných rukou a Simon se stane obětí vydírání. Buď udělá, co se po něm chce, i když se mu to příčí, nebo riskuje, že si tajné e-maily přečte celá škola. V sázce je však ještě mnohem víc - plachého Bluea by nechtěná publicita mohla vyděsit a Simon by už nikdy nezjistil kdo ve skutečnosti Blue je.

..."Psal o tom, že člověk může znát druhého člověka sebelíp, může znát nazpaměť všechna jeho gesta, ale do jeho myšlení stejně nikdy nepronikne. Psal o tom, že lidi jsou jako domy s obrovskými pokoji a titěrnými okny. O tom, že i přesto se člověk může cítit odhaleně. O tom, že se kvůli své homosexualitě cítí zároveň skrytě, i odhadleně." -ukázka z knihy

Stručný děj:

Simon je obyčejný šestnáctiletý kluk z Georgie. Žije s rodiči a psíkem Biebrem a mladší sestrou. Jeho starší sestra už je na univerzitě a jezdí domu jen občas. Ve škole má pár kamarádů - hlavně Leu a Nicka, se kterými už se kamarádí celou věčnost. Ale opravdu je tak obyčejný jak se zdá?
Simon má jedno velké tajemství. Vlastně dvě. Už několik měsíců si přes e-maily dopisuje s tajemným Bluem, do kterého se stále více a více zamilovává. Druhým tajemstvím je, že je gay.
Jednoho dne si jeho spolužák Martin sedne v knihovně po Simonovi na počítač, ze kterého se Simon zapomněl odhlásit a Martin si tak přečetl jeho e-maily. Začne Simona vydírat, aby mu pomohl dobýt srdce jeho vysněné lásky, nebo, že e-maily zveřejní. Život ale píše scénář sám, a tak se ne vždy vše vydaří tak jak má. Zjistí nakonec Simon i přes všechny komplikace kdo Blue ve skutečnosti je?

Hodnocení: 3⭐/5⭐

S knihou Já, Simon jsem asi udělala tu chybu, že jsem si nejdřív pustila film, a až potom jsem četla knížku. Ale možná, že to bylo dokonce dobře. Kdyby totiž nebylo filmu, asi bych si knížku neužila tolik. Do čtení jsem se pouštěla s nadšením, které se bohužel podle mého moc nenaplnilo. Knížka byla čtivá, sladká a sympatická, ale bohužel mě neoslovila tolik, jak by měla. Nicméně je to milá oddechovka na pár odpolední, když zrovna nemáte, tak jako já, chuť číst něco náročnějšího. Dostává tedy ode mě krásné 3 ⭐.

O autorce:

Becky Arbertalli je americká spisovatelka, která píše knihy pro teenagery. Dospívajícím se nevěnuje jen ve své knize, ale i v profesním životě. Získala doktorát z klinické psychologie a věnuje se terapii zaměřené na práci s teenagery. Potkala jich za svoji praxi hodně - mnoho inteligentních, taky podivínských, ale všichni byli podle jejích slov úžasní, zajímavý a neodolatelní. V současné době Becky žije se svou rodinou v Atlantě. Kniha Já, Simon vyšla původně pod názvem Probuzení Simona Spiera a je to autorčin debutový román. Obdržela za něj Cenu Williama C. Morrise, byla nominována na Cenu Andrewa Carnegieho a americkou Národní cenu za literaturu. Román byl několika periodiky jmenován jednou z nejlepších knih v žánru YA.

Recenze: Hvězdy nám nepřály (J. Green)

V rámci projektu #ctemesyoli jsem si o víkendu 22.-23.2. dala čtecí maraton s knížkou Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Je fakt, že dnes se tato kniha stala pomalu klasikou a mě už taky pár let leží doma v poličce a jen jsem kolem ní chodila jako mlsná kočka, ale furt jsem se nemohla odhodlat jí přečíst. Jelikož jsem si minulý rok prošla tím, že můj dnes už snoubenec onemocněl a byl nucený bojovat právě s rakovinou, tak jsem úplně o tom nechtěla číst. Věděla jsem, jak ten příběh skončí, a nějak jsem se nechtěla stresovat tím, že by mého drahého potkal stejný osud. Ale teď jsem se odhodlala do tohoto čtenářského restu pustit. A jaké to bylo?

autor: John Green
originální název: The Fault in Our Stars
nakladatelství: Yoli
rok vydání: 2013
počet stran: 240

Anotace:

Příběh vypráví o šestnáctileté Hazel a sedmnáctiletém Augustovi, které spojuje jedno - rakovina. Náhodou se potkají a rázem se do sebe zamilují. Výborně se doplňují a časem zjistí, že je spojuje daleko víc, než jen smrtelná nemoc. Nebyl by to však velký milostný příběh, kdyby neskončil tragédií. Jejich společná cesta trvá pouze a jedině několik měsíců, ale to jí neubírá na intenzitě. A přesto to není kniha o umírání a smrti. Je to kniha o lásce a o tom, že hrdinové nemusí být takový, jaký jsme si je představovali, že svět není továrna na splněná přání a také o tom, že i za pár měsíců se dá prožít to, co jiní ani za celý svůj život neprožijí. Tato originální a citlivá knížka je napsaná s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky stylu psaní autora, má neuvěřitelně silné vyznění.

..."Nostalgie je vedlejší účinek rakoviny," řekla jsem.
"Ne, nostalgie je vedlejší účinek umírání," odpověděl. Foukal vítr a po kůži nám tancovali stíny větví. Gus mi stiskl ruku. "Je to hezký život, Hazel." -ukázka z knihy

Stručný děj:


Příběh je vyprávěný z pohledu šestnáctileté Hazel, která je již v posledním stádiu rakoviny. Lékaři jí diagnostikovali tuto nemoc, když jí bylo pouhých 6 let. Nedávali jí příliš velké šance na přežití, ale přesto, je ve svých šestnácti letech, stále naživu. Neobejde se však bez kyslíkové bomby a léků. Hazel celé dny leží v posteli, čte si knížky a kouká se na televizi. Její rodiče, hlavně matka, jsou z jejího způsobu života zoufalí a snaží se jí přimět k nějaké aktivitě.

Její život se změní ve chvíli, kdy na podpůrné skupině dětí s rakovinou, se seznámí s Augustem, milým sedmnáctiletým klukem, který díky snaze vyléčit svou nemoc, přišel o nohu. Díky Augustovi si Hazel splní několik svých snů, ale bohužel se jí nevyhnou i některé zklamání. Její život se tím ale bezesporu od základu změní.

Zamilují se do sebe a protože nikdo z nich neví dne ani hodiny, která se může stát jeho poslední, rozhodnou se všechen čas, který jim zbývá, věnovat sobě.

..."Svět není továrna na splněná přání." - ukázka z knihy

Hodnocení: 4,5 ⭐/5⭐

Okolo knížky jsem chodila hodně dlouho, protože jak už jsem psala v úvodu, jsem si tím prošla, a věděla jsem, že to nebude hezké čtení. Věděla jsem také, jak to skončí, a to mě od čtení odrazovalo ještě víc. Ale pak jsem se v rámci projektu #ctemesyoli odhodlala po knížce sáhnout. A myslím, že jsem udělala dobře.

Knížka je bezesporu velmi silná. Rakovina je celou knížkou úplně nasátá, ale i přesto je v ní tak citlivě schovaná, že vy se spíš soustředíte na děj, postavy a smysl celého příběhu, že vám ani nedojde jak tragická nemoc se za celým tímto příběhem skrývá. Knížka je napsaná dost humorně, což vzhledem k hlavnímu tématu knížky je opravdu úctyhodný výkon.

Tento titul vás donutí prožívat všechno s hlavními hrdiny, budete se usmívat s nimi a brečet s nimi nebo možná kvůli nim. Dá vám jasně najevo, že život dokáže být krutý a je mu s prominutím u zadku, kolik je vám let. Za mě určitě brilantní knížka, která bude mít čestné místo u mě v poličce.

..."Jmenuji se Hazel. Augustus Waters byl láska mého života, i když nám hvězdy nepřály. Náš příběh byl jako milostný epos a já bych o něm nedokázala říct víc než jednu větu, protože pak bych se utopila v louži slz. Gus to věděl, Gus to ví. Nebudu vám vypravovat náš milostný příběh, protože - jako všechny skutečné milostné příběhy - zemře s námi, a je to tak správně." - ukázka z knihy.

O autorovi:

John Green je americký spisovatel a vlogger. V roce 2005 získal Printzovu cenu za svou první knihu "Hledání Aljašky". Jeho román "Hvězdy nám nepřály" se dostal na seznam bestsellerů New York Times a v roce 2014 byl podle této knižní předlohy natočen stejnojmenný film. Napsal mnoho dalších titulů, jako například Příliš mnoho Kateřin, Papírová města a mnoho dalších. V roce 2014 byl zařazen do seznamu "100 nejvlivnějších lidí světa". John žije se svou manželkou, a dvěma dětmi v Indianapolis.

Recenze ze spolupráce: Jak to celé přežít a nezbláznit se (D. Cziglová)

Dnes bych vám tu chtěla napsat recenzi na knížku, spíš teda eknížku, kterou jsem získala v rámci spolupráce na zkoušku od nakladatelství Backstage Books. Tímto bych nakladatelství chtěla poděkovat za zaslání tohoto výtisku. Byl to opravdu neskutečný zážitek!

autorka: Denisa Cziglová
rok vydání: 2019
nakladatelství: Backstage Books
počet stran: 307

Anotace:

Životní příběh onkologické pacientky a foodblogerky Denisy, který rozesmutní i rozveselí, zahřeje i rozladí, pohladí na duši a potěší vaše chuťové pohárky. Prostřednictvím životních milníků autorky se můžete i vy posunout dále, poučit se z již prožitého a uvědomit si, co je v životě to nejdůležitější. Můžete se také zamyslet, jak začnete nový den a co všechno pro sebe uděláte. Část knihy obsahuje rovněž i zdravé recepty, které mohou posloužit jako pomyslné vodítko ke zdravějšímu nebo i hodnotnějšímu životu.

Stručný děj:

S Denisou se život vůbec nemazlil. Jako malá holčička vyrůstala společně se svou sestrou v naoko stabilní rodině. Nikdo, ani ti nejbližší příbuzní, netušil, že za zavřenými dveřmi jejich bytu, se často odehrává zlo, které často mohlo skončit hroznou tragédií. Manželství jejich rodičů bylo vše, jen ne šťastné a láskyplné.

Díky tomu měla Denisa pocit, že je nutné aby zvládala všechno na světě. Aby byla dobrou studentkou, dobrou modelkou, zaměstnankyní, kamarádkou, dcerou, partnerkou, sestrou. Ale mělo to přesně opačný následek.

Jednoho dne, a zdálo se to jako blesk z čistého nebe, prodělala Denisa epileptický záchvat. Možná by si svých problémů všimla už dřív, kdyby nebyla neustále ve stresu, uspěchaná a nesnažila se být za každou cenu perfektní. Lékaři v brněnské nemocnici jí provedli celou řadu testů, které odhalili pravou příčinu jejích problémů.

Od této chvíle se nemocnice stala jejím druhým domovem. Nastal kolotoč léků, operací, zotavování, a dalších souvisejících problémů, jak psychických, tak tělesných. Na nemocničním lůžku měla Denisa spoustu času na to, aby přemýšlela o tom, co udělala ve svém životě špatně a co by mohla zlepšit.

A tak se Denisa vydala tou cestou, po které kráčí dodnes. Změnila svůj způsob života, jednání, myšlení i jídelníček tak, aby zamezila své nemoci se dál šířit, aby byla víc v pohodě, víc šťastná a spokojená sama se sebou. A touto cestou se řídí dodnes.

..."Možná si teď řekneš, když čteš můj příběh, že jsem sobec, a ptáš se, proč jsem mému Francouzovi nedala ještě šanci. Víš, pokud nejsi člověk, který už má něco za sebou, a bojuješ o každý den, tak nepochopíš. Ti, co se vyléčili třeba z rakoviny nebo jiné nemoci, vědí, že život se má žít a prožívat, protože nikdy nevíš, jak dlouho bude ta tvoje hvězdička  v tom velkém vesmíru svítit. Příběhy našich životů jsou pořád otevřené, občas přijde drama, procházka trním, někdy pád a zase vrchol s potleskem, období lásky a štěstí. Všechno je to jedna velká životní zkouška. Nebo je to naše divadelní role, kterou musíme zahrát, dokud nepřijde derniéra, opona nespadne dolů a ty ji už nikdy neuvidíš, protože přestaneš hrát." -ukázka z knihy

Hodnocení: 5 ⭐/5⭐

Musím říct, že zpočátku jsem byla hodně skeptická a na knížku jsem pohlížela s nějakou tou nedůvěrou. Říkala jsem si, že to bude taková ta typická blogerská knížka, která nemá žádnou přidanou hodnotu. Ale to jsem se šeredně mýlila.
Na začátku mi slečna Denisa byla hodně nesympatická (pardon, omlouvám se). Hlavně se svým perfekcionismem, honbou za úspěchem, penězi a touhou dokázat všechno na světě. Ale později, když se projevila její nemoc se to srovnalo, a já hltala každé její slovo. Obdivuji slečnu za její výdrž, statečnost a touhu se se vším tím poprat, bojovat a jít dál, vyléčit se z nemoci. Život se s ní tedy opravdu nemazlil a o to víc jí obdivuji, že se s tím vším dokázala poprat. Vlastně obdivuji všechny onkologické pacienty, kteří se dokážou zase postavit na své vlastní nohy, vrátit se k tomu co milují, nebo si najít nové zájmy a plnohodnotně tak naplnit svůj život. Aspoň tedy ten čas, který jim zbývá.

Na knížce se mi hodně líbilo grafické zpracování. Příběh byl vhodně doplněn fotkami, jednotlivé kapitoly byli proloženy citáty, které krásně korespondovali s dějem. Příběh byl hodně čtivý, stránky ubíhaly pod rukama a já se nemohla dočkat až zjistím, jak to bylo dál.

Jediné co bych vytkla byl místama hovorovější jazyk, ale chápu, že to má být autentický příběh ze života a asi by působilo divně, kdyby autorka najednou mluvila stoprocentně spisovně. Co mě tedy trošku rozčilovalo byli smajlíci (:-D) mezi textem. Ale to na mém nadšení z knížky nic nemění.

Na konci najdeme pár receptů na zdravé recepty, které jsou doplněné opravdu moc krásnými fotkami. Už se nemůžu dočkat, až některé vyzkouším.

Za mě tedy rozhodně jedno velké doporučení a klobouk dolů před autorkou, že se dokázala s nepřízní osudu takto popasovat.

..."Musím bojovat, musím pořád stát na bitevním poli s myšlenkou, že já budu ten vítěz." -ukázka z knihy.

Za zaslání knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Backstage Books.

Recenze: Solitaire (A. Oseman)

Četli jste Srdcerváče? Já jo. A tak vám určitě neutekla další kniha od této autorky, s názvem Solitaire. A co si o ní myslím? Na to se podívejme v následujícím článku. Ale už teď na začátek si to můžeme shrnout, bylo to 338 stran utrpení.

název: Solitaire
autorka: Alice Oseman
nakladatelství: CooBoo
rok vydání: 2014
počet stran: 338

Anotace:

Pokud by vás to napadlo, tak tohle není žádná lovestory. Jmenuji se Tori Springová. Ráda spím a ráda bloguju. Minulý rok - před tím vším, co se stalo s Charliem a předtím, než jsem se musela vypořádat s maturitou a přihláškou na vysokou a faktem, že jednoho dne opravdu budu muset začít s lidmi mluvit - jsem měla kamarády. Všechno bylo úplně jinak, řekla bych, ale to teď skončilo. Teď je tady Solitaire. A Michael Holden. Vím, o co se Solitaire pokouší a Michael Holden je mi ukradenej. Fakt jo. Solitaire je výborný debut devatenáctileté Alice Osemanové. Ideální pro všechny, kteří se nadchli pro příběhy Johna Greena či Rainbow Rowellové. Její hlavní hrdinka Tori je cynická až do morku kostí a autentická středoškolačka, stejně jako její autorka.

..."Důležité je činit každej den hromadu objevů", zvedne se, "jedině tak bude každej den jinej než ten předchozí. -ukázka z knihy

Stručný děj:

Tori Springová kdysi bývala zcela normální děvče, ovšem pak se něco změnilo. Její bratr Charlie se vlivem psychických problémů pokusil o sebevraždu. Od té doby se z Tori stal cynik, který nesnáší všední věci - autobusy, knihy, párty a hlavně komunikaci s ostatními lidmi. Místo toho tráví veškerý volný čas u počítače, kde píše svůj blog, či se dívá na filmy.

Jednoho dne najde na své skříňce růžový papírek se šipkou a potom další, a další a další. Na konci této cesty z papírků se poprvé setkává se Solitaire. Od té doby neuběhne den, aby Solitaire něco na škole neprovedl. Ale jak zjistit, kdo se za tímto "hnutím" ukrývá? Toriino podezření padne na záhadného Michaela Holdena, nebo na jejího bývalýho nejlepšího kamaráda Lucase? Odhalí Tori toto tajemství včas? Jaké katastrofální dopady může mít tento studentský žertík?

...Kent spráskne ruce. "Vzpomeň si na všechny ty filmy, cos viděla. Většina lidí, kteří jsou šťastní a daří se jim mají kamarády, ne? Třebaže často mají jen jednoho nebo dva blízké přátele. Tak třeba Darcy a Bingley, Jane a Elisabeth, Frodo a Sam, Harry, Ron a Hermiona. Přátelé jsou důležití. Osamělí lidé jsou většinou záporné postavy. Jako Voldemort." - ukázka z knihy.

Hodnocení: 2⭐/5⭐

Po dočtení knihy jsem si upřímně oddechla. Ke čtení jsem se už potom musela nutit. Nelíbila se mi hlavní hrdinka a její pesimističnost a neúcta ke knihám. A koneckonců všechny ostatní postavy mi nebyli sympatické. Celkově se mi příběh nelíbil, měl nevyužitý potenciál. Byl to příběh dost zmatený a často mi unikaly souvislosti. Jediný plus příběhu byl neotřelý námět, který mohl být líp rozvinutý a čtivost knihy. Jediné, co to omlouvá je věk spisovatelky v době, kdy knihu psala. Bohužel.

O autorce:

Alice Oseman je anglická spisovatelka a ilustrátorka. Narodila se roku 1994 v Kentu, v Anglii. Je autorkou young adult románů a grafických románů, jako  jsou například Srdcerváči. Její kniha Solitaire byla nominována na cenu YA Book Prize, the Inki Award a Goodreads Choice Award.