autorka: Petra Dvořáková
název: Vrány
počet stran: 182
nakladatelství: Host
rok vydání: 2020
Anotace:
Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svojí válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?
..."Jsem tak zaujatá tím, co vidím v televizi, že vůbec nevnímám nic kolem. Pak mě taťka pohladí po vlasech a řekne, že jsem jeho princezna. Trochu ucuknu, protože moc nejsem zvyklá, aby mě hladil, a taky je to trochu divný, protože mě napadne, že tou rukou mě bije. Tak dělám, že se chci na gauči natáhnout, aby se mi líp koukalo na televizi, a kousek uhnu. Jenže taťka mě hladit nepřestane, má dlouhou ruku, takže mi sahá skoro až na zadek a já už nemám kam uhnout." -ukázka z knihy
Hodnocení: 3⭐/5⭐
Knížka mě bohužel neoslovila, či nenadchla tak jak by měla. Podle mého názoru se okolo této knížky dělá, nebo dělal zbytečný humbuk. Ne, že bych chtěla shazovat nějak příběh, či emoce, které dokáže knížka vyvolat, ale bohužel mě příběh tolik nezasáhl jak by měl a do prožívaného utrpení hlavní hrdinky Báry jsem se nedokázala vcítit. Členové její rodiny mi nebyli vůbec sympatičtí, a i další postavy nebyly vůbec dobré. Příběh má velký potenciál, ale v tomto případě nebyl využit. Co ale knížce upřít nemůžu je její čtivost. Nechci ale díky jedné pro mě nepovedené knížce na autorku zanevřít, takže si určitě příležitostně přečtu i její další knížky.
O autorce:
Petra Dvořáková vstoupila do povědomí čtenářů knihou Proměněné sny, za kterou obdržela cenu Magnesia Litera. Pozornost si získaly i její další knihy jako například Já jsem hlad a Sítě - příběhy (ne) sebevědomí. Kniha Julie mezi slovy byla oceněna Zlatou stuhou za nejlepší beletristickou knihu pro mládež. Pro mladé čtenáře napsala také knihu Flouk a Lila a Každý má svou lajnu. Její romány Dědina a Chirurg se zařadily mezi nejprodávanější a nejoceňovanější tituly české prózy.
..."Jakmile zapadly dveře za posledníma děckama, zničehonic si ke mě přidřepl a tvářil se strašně vážně. "Baru, fakt se u vás nic neděje?"
Nedokázala jsem se na něj ani podívat. A najednou se mi zase chtělo brečet. Musela jsem se ze všech sil zatnout rty, abych to vydržela. I tak se mi příšerně třásla pusa. Chtěla jsem mu něco říct, ale kvůli tomu, jak jsem se snažila nebrečet, mi to vůbec nešlo. A taky jsem vlastně úplně nevěděla co. Protože mamka mně říká, že mě přece mají rádi, a že když třeba dostanu vejprask, že to tak taťka nemyslí." -ukázka z knihy.
Žádné komentáře:
Okomentovat