Dnes bych ráda vydala recenzi na knížku, která byla svého času na instagramu hrozně populární, ale pak o ní lidé ztratili zájem. Já jsem se také nechala strhnout tou vlnou, ale to jen proto, že jsem knížku objevila u nás v knihovně, vlastně úplnou náhodou. Pojďme si tedy o knížce něco říct.
Autorkou knížky je Yasmin Rahmann, což je britská autorka muslimského původu. Knížka Co jsme si nikdy neřekli je její debutový román. Když zrovna tato mladičká Britka nepíše věnuje se tvorbě fan artu s knižní tématikou a její návrhy se dnes prodávají po celém světě pod záštitou Johna Greena.
Knihu u nás vydalo nakladatelství Yoli, v roce 2020. Kniha má 440 stran. V originále vyšla pod názvem All the Things We Never Said, a to již rok předtím, než jí nakladatelství Yoli vydalo v ČR.
O čem knížka je?
Knížka je o šestnáctileté Mehrín Miahové, která už dlouhou dobu bojuje s depresí a s úzkostmi. Mehrín má pocit, že už tento svůj stav nezvládá a že musí ten zmatek co vládne v její hlavě nějak ukončit. Rozhodne se proto pro velmi radikální řešení. Přihlásí se na internetovou stránku, která spojuje uživatele do skupin a určuje jim nejvhodnější čas a hlavně metodu toho, jak odejít z našeho světa. Díky tomu se Mehrín setká s dalšími děvčaty - Carou a Olívií, které bojují se svými vlastními démony. Děvčata se začnou tajně scházet, ale postupem času najdou oporu jedna v druhé a vznikne mezi nimi hluboké přátelství. Začnou si uvědomovat, že by přece jen nebylo marné pokračovat ve svém životě, který se jim najednou nezdá tak strašně marný, jako dřív. Co na to ale internetová stránka MementoMori?
A jak se mi knížka líbila?
Knížku jsem se rozhodla ohodnotit 3,5⭐/5⭐.
Kniha se sice zabývá důležitým tématem jako jsou psychické problémy dospívajících, nehody a zneužívání, což je rozhodně potřeba řešit, protože spousta mladých lidí o těchto svých problémech nechce mluvit se svými nejbližšími, nebo prostě jen netuší, kde vyhledat odbornou pomoc. Knížka máý super poslání, její námět je originální a má úžasnou grafickou úpravu - nejen obálku, ale i uvnitř stránek se skrývá grafický poklad.
Hlavní hrdinky - Mehrín, Cara a Olívia mi byli sympatické už od prvního okamžiku a docela jsem se o ně i chvílema bála, ale některé pasáže byli víc než naivní a těžko uvěřitelné. I když, zase na druhou stranu, kdo ví jak bychom v jejich situaci reagovali my. Knížka byla čtivá a chvílemi jsem se nemohla odtrhnout abych zjistila jak to bude pokračovat, ale k tomu abych dala knížce větší hodnocení, na to by mi muselo být o pár let míň.
Žádné komentáře:
Okomentovat