Recenze: Létala jsem za sluncem (P. McLain)

Dnes bych Vám ráda představila knihu "Létala jsem za sluncem", kterou jsem právě dočetla. Na tuto knihu mám velmi rozporuplné pocity, ale více už si určitě přečtete v recenzi níže. Příjemné čtení.

autor: Paula McLain
nakladatelství: Metafora
rok vydání: 2016
počet stran: 312
ISBN: 978-80-7359-469-5

Anotace:

Kniha se odehrává v Africe, v Keni na počátku 20. století. V místě, kde domorodý svět černých bojovníků naráží na uhlazenou společnost aristokratických britských osadníků. Žije zde i malá bílá holčička jménem Beryl, kterou matka v útlém dětství opustila a zanechala ji samotnou s otcem na farmě. Po nevydařeném manželství se zoufale zamiluje do lovce Denyse Finche Hattona, který je milencem baronky Blixenové. Společenský skandál donutí Beryl prchnout do Anglie. Po návratu do Keni už ale nic není jako dřív. Kde je její místo na zemi? Nakonec své místo najde v kabině letadla, které se učí ovládat. Chce s ním přeletět Atlantik, doletět až ke Slunci a zlomit svůj osud.


Stručný děj (pozor, může obsahovat spoilery):

Kniha je rozdělena do několika částí, kdy každá část popisuje určitou část Berylina života, skutečný život v Africe a život tamních obyvatel v kontrastu s "útrapami" britské aristokracie.

Příběh malé Beryl začíná roku 1904 kdy se se svými rodiči a bratrem Dickiem přestěhuje z Londýna do africké Keni. Její otec se v Anglii zbavil všeho majetku, aby mohl v Africe koupit půdu a začít farmařit v nově vznikající kolonii. Ze začátku se to zdálo jako dobrý nápad. Pěstovali obilí a kukuřici, později přikoupili mlýn, kde mleli mouku. Dařilo se jim tak moc, že otec nakoupil ty nejlepší koně a začal je s pomocí své dcery trénovat na dostihy.

Berylina matka se ale těžko smiřovala s tím, že musela opustit Anglii a žít v nuznějších podmínkách africké farmy a tak po dvou letech odešla i s Beryliným bratrem, kterému místní klima nesvědčilo, zpátky do rodné Anglie. Jak se ale později ukázalo, chatrnější zdraví jejího syna byla jen pouhá výmluva. Beryl, tehdy čtyřletou holčičku, tak nechala na pospas jejímu africkému osudu.

Beryl se zpočátku nemohla s odchodem své matky smířit a neustále doufala, že si to matka rozmyslí a do Afriky se vrátí. Když neměla po ruce matku a otec trávil příliš mnoho času na farmě aby je uživil, trávila Beryl svůj volný čas s dětmi afrického kmene, který žil nedaleko otcových pozemků. Tito lidé stále žili podle svých původních zvyků. Po čase Beryl přijali do svého kmene, a dokonce dostala i své africké jméno - Lakwet, což znamená "malá holčička". V tomto společenství si Beryl našla svého nejlepšího přítele, chlapce Kibiiho, se kterým chodili lovit, skákat, jezdit na koni, běhat, závodit a tak nějak celkově lumpačit. Se svým otcem se Beryl starala o koně, které choval a byla tak šťastná a spokojená.

Časem si její otec přivedl domu přítelkyni Emmu, kterou Beryl představil jako její opatrovatelku a novou hospodyni. Emma si přetvořila dům, ve kterém Beryl s otcem léta bydlela k obrazu svému a myslela si, že se jí to povede i v případě Beryl. Emma chtěla aby se Beryl začala chovat jako děvče - aby nosila správné oblečení, správně se vyjadřovala a přestala běhat jako divoška s tím africkým chlapcem. Dokonce se pokoušela jí dát vzdělání v internátní škole ve městě. Beryl se to tam ale tak příčilo, že dokonce i několikrát utekla.

Jenže každé zlaté časy jednou skončí a i Berylinýmu otci se přestalo dařit a tak byl nucen rozprodat koně a prodat svou farmu a odjet do Kapského města. Beryl se ale nechtěla vzdát prostředí ve kterém vyrostla a které tak milovala. Proto se rozhodla ještě než oslavila své 17. narozeniny provdat za Jocka, staršího chlápka, který si koupil půdu nedaleko otcovy farmy. Manželství je to ale velmi nešťastné a pro nezávislou Beryl velmi svazující. Proto po několika měsících svého manžela opouští a jde k dávnému rodinnému příteli trénovat koně a později dostane licenci trenéra jako vůbec první žena.

Později se Beryl setkává s Denysem, se kterým prožije krátký milostný románek. Bohužel Denys je milencem baronky Blixenové. Když tento společenský skandál vypluje na povrch, je Beryl nucena opustit své místo trenérky koní i celou Afriku a uchýlit se do Anglie. Zde zjistí, že čeká Denysovo dítě, ale proto, že už je Denys zadaný, se rozhodne pro potrat. Po čase se zase vrací do Keni, kde už není nic jako dřív.

Beryl se vyznala v koních i v africké divočině, ale ve vztazích či v mezilidské souhře skoro vůbec. Přesto, a nebo možná právě proto, z ní vyrostla velice nekonvenčně myslící žena a žena, která se toužila stát nejlepší trenérkou koní na světě. A to se jí i přes četné překážky nakonec povedlo. Na druhou stranu její touha být milována a šťastná s mužem zůstala zcela nenaplněna.


Beryl právě proto že žila v takové době dokázala nemožné i přes všechny překážky, které jí osud i tehdejší společnost kladly do cesty. Jejím největším přáním bylo být svobodná, nezávislá, ale spíše byl její život plný překážek, utrpení, bolesti a slz. Co myslíte, podaří se jí nakonec naplnit svůj osud, ke kterému byla předurčena?



Hodnocení: 65% 

Na knihu mám rozporuplné názory. Obdivovala jsem Beryl za to, že se dokázala postavit na vlastní nohy a opustit nefungující manželství a žít na "vlastní pěst", tím spíš v době jaká jí byla souzena. Kniha je spíše založená na pocitech, než že by se tam odehrával nějaký dechberoucí děj. Beryl měla jistě daleko zajímavější život než jak jej popsala autorka. Její způsob se mi zdál takový dost nezáživný. Nepovedlo se mi úplně začíst a četla jsem jen proto, že jsem pořád čekala kdy se něco začne dít. Co mi ale vadilo bylo, že kniha má dost zavádějící název. Beryl sice byla první ženou, která přeletěla Atlantik, ale kniha je spíše o životě v Africe s "nohama pevně na zemi" a o létání se zmiňuje velmi okrajově. Spíš celá kniha je taková "cesta" jak se Beryl k tomu létání vlastně dostala. Konec knížky byl trošku odfláknutý, jiné pasáže zbytečně dlouhé.

O autorce:

Paula McLain se narodila v roce 1965 ve Fresnu ve státě Kalifornie. Matka od ní odešla když Paula byla malá holčička a její otec často pobýval ve vězení. Paula a její sestry se tak stěhovaly od jednoho dětského domova k druhému. Když Paula vyrostla, živila se vším možným než přišla na to, že může psát. Na Michiganské univerzitě studovala poezii a získala zde titul MFA. Dnes Paula žije se svou rodinou v Clevelandu. Na svém kontě má dvě sbírky poezie a tři romány z nichž můžeme na české půdě jmenovat například titul Pařížská manželka nebo Létala jsem za sluncem.

"Naučila jsem se pozorovat, skládat svou důvěru do jiných rukou, než jsou mé vlastní. A také jsem se naučila bloudit. Naučila jsem se tomu, co potřebuje vědět každé snící dítě - že žádný obzor není tak daleko, abyste se nemohli dostat nad něj nebo ho překonat. To všechno jsem se naučila najednou. Ale pak přišla ještě spousta těžkých věcí." - ukázka z knihy