autorka: Anastázie Zacharová
název: Přeživší
počet stran: 215
nakladatelství: Backstage Books
rok vydání: 2020
Anotace:
Šestnáctiletá Klaudie Urbanová žije v Praze roku 2120. Po ulicích se potulují zoufalí lidé a na Pražském hradě sídlí ta nejkrutější stvoření, Živli. Byli stvořeni samotnou přírodou a do vínku jim byla přidána krutost a obliba v bolesti. Byli bez srdce a jediné co uměli, bylo spřádat intriky a zrady. Tyto bytosti zabodly svou dýku do srdce Evropy, do našeho hlavního města Prahy, a tím vzkvétajícímu městu utnuly jeho veselý život. Nyní by bylo město zakresleno na mapě jako špinavý flek, jako jeden velký slum. Obživy tu bylo pomálu, a když vás nezabil hlad, nebo horečka, zabil vás někdo jiný. Byl to kolotoč smrti a bolesti, který se točil čím dál rychleji. V tomhle mrtvém městě žila Klaudie se svou rodinou. Její život se rozpadl na malé střípky a její rodina také. Ona je nyní jen mohla držet ve zkrvavených rukou a pokoušet se je slepit dohromady. Jenže její matka se zbláznila a ona se musela postarat o svého malého bratra Tobiho. Jediná její opora a přítel z dětství Alois, který má dost starostí s vlastní rodinou. Klaudie se hlavně pro lásku ke svému bratrovi vydává každý den do nehostinných ulic plných bláta a nebezpečí. Hledá jídlo a vodu na další dny nebo něco teplého, čím by se večer zahřáli. Jednoho dne se rozhodne Klaudie zariskovat a bude stát jen krůček před smrtí. Naštěstí ji zachrání tajemný cizinec, který ji vezme k sobě domů a postará se o ni. To bude první krok ke vzniku jejich přátelství a možná i něčeho většího ... Čistou náhodou však Klaudie prohlédne jedno z jeho mnoha tajemství. V ten moment si myslí, že horší tajemství asi není. Brzy se bude muset rozhodnout. Koho si vybere, rodinu, nebo mladíka, kterého miluje? Její zdraví rozum a srdce si nerozumí. Kdyby neměla povinnosti, hned by věděla, co nebo koho by si zvolila. Jenže ona povinnosti má a je vázána slibem ke své rodině, k lidem, které znala od narození. I přes obtížnost tohoto rozhodnutí zvolí svou rodinu a postaví se svému slibu a své povinnosti čelem. Mladá dívka, na jejíž ramena jako by byla posazena celá tíha světa, se zarmoucená toulá pražskými ulicemi. Už nikdy mladíka neuvidí a potřebuje trošku času na přemýšlení. Dopřeje si volný den, během kterého si bude třídit myšlenky a vyrovnávat se se svým zklamáním. Jenže i malá chvilka nepozornosti zde může stát život. Během jedné sekundy přijde o všechno. Když se Klaudie večer vrací domů, čeká ji nemilé překvapení, které by nechtěl nikdo zažít. A ona má znovu na výběr, buď bude bojovat nebo zemře.
Stručný děj:
Spolu s hlavní hrdinkou Klaudií se podíváme do našeho hlavního města Prahy, a to do roku 2120. Klaudie žije se svými rodiči a maličkým bratrem Tobim v bytě v Nuslích. Město ovládají tajemné Živli, které se usídlili na Pražském hradě. Svou krutostí ovládají celé město. Klaudie se každý den vydává na výpravy do pražských ulic plných nebezpečí, aby sehnala jídlo, vodu a něco na zahřátí a možná i něco, čím by udělala radost svému malému bratříčkovi. Její matka zešílela a tak péče o rodinu zůstala zcela na ní.
Jednoho krásného dne kradla potraviny v jednom domě v Nuslích, když ji vyrušil majitel domu. O setinu sekundy později se na scéně objevil tajemný zachránce, který jí zachránil život. Tento tajemný cizinec se představil jako Tomáš a vypadal jako zcela obyčejný kluk. Byl ale doopravdy tak obyčejný jak působil? Brzy se s Klaudií sblížili, dalo by se i říci, že si rozuměli.
Později jim Oni (Živli) poslali pozvánky na audienci, kde jim lidé měli prokázat svou loajalitu. Na Pražském hradě na ně čekalo 14 Živlů, kteří měli na svědomí všechnu bolest, která město a jeho obyvatele postihla. A přesně tady se Klaudii podařilo zjistit, co je Tomáš zač - že je jedním z nich.
Ale i přesto, že na něj byla naštvaná a nechtěla se s ním už nikdy vidět, za pár dní za ní přišel aby jí vše vysvětlil a udělal jí návrh. Návrh, který se neodmítá. Jenže Klaudie měla povinnosti ke své rodině a hlavně k malému Tobimu a tak jeho návrh odmítla. Ale jak víme, cesty osudu jsou nevyzpytatelné a jeho osidla nás zachytí a i přesto, že si přejeme něco jiného, nás stejně zavane tam, kde nás chce mít. Nebo tomu musí občas někdo pomoci. Jako napřiklad princ Tempeas, alias záhadný Tomáš.
A tak, po příchodu do paláce Živlů, do kterého se vcházelo přes Pražský hrad, ale nacházel se kdesi v Nebi, čekají Klaudii další zkoušky, které mají prověřit, zda se obyčejná pražská dívka může stát jedním z Nich. Obstojí Klaudie a nebo dala v sázku příliš mnoho a nakonec svou mladou nerozvážnou hlavu prohraje?
..."Ty měsíce našeho utrpení byly jako celá tisíciletí, ne jeden rok. Na život v přepychu a bezpečí jsme si zvykli rychle a naše bídné roky života spokojeně ubíhaly. Jenže... V tomhle pekle ne. Ne, když se člověk musel den co den pokoušet přežít. Ochránit svojí rodinu. Sehnat dostatečné zásoby. Pro každou lidskou bytost si nasazovat jinou masku. Ne, to už bylo jiné a my všichni si museli zvyknout. Bez možnosti volby. Bylo nám to osudem dané. Trpět. Bylo nám dané i přežít? -Ukázka z knihy
Jednoho krásného dne kradla potraviny v jednom domě v Nuslích, když ji vyrušil majitel domu. O setinu sekundy později se na scéně objevil tajemný zachránce, který jí zachránil život. Tento tajemný cizinec se představil jako Tomáš a vypadal jako zcela obyčejný kluk. Byl ale doopravdy tak obyčejný jak působil? Brzy se s Klaudií sblížili, dalo by se i říci, že si rozuměli.
Později jim Oni (Živli) poslali pozvánky na audienci, kde jim lidé měli prokázat svou loajalitu. Na Pražském hradě na ně čekalo 14 Živlů, kteří měli na svědomí všechnu bolest, která město a jeho obyvatele postihla. A přesně tady se Klaudii podařilo zjistit, co je Tomáš zač - že je jedním z nich.
Ale i přesto, že na něj byla naštvaná a nechtěla se s ním už nikdy vidět, za pár dní za ní přišel aby jí vše vysvětlil a udělal jí návrh. Návrh, který se neodmítá. Jenže Klaudie měla povinnosti ke své rodině a hlavně k malému Tobimu a tak jeho návrh odmítla. Ale jak víme, cesty osudu jsou nevyzpytatelné a jeho osidla nás zachytí a i přesto, že si přejeme něco jiného, nás stejně zavane tam, kde nás chce mít. Nebo tomu musí občas někdo pomoci. Jako napřiklad princ Tempeas, alias záhadný Tomáš.
A tak, po příchodu do paláce Živlů, do kterého se vcházelo přes Pražský hrad, ale nacházel se kdesi v Nebi, čekají Klaudii další zkoušky, které mají prověřit, zda se obyčejná pražská dívka může stát jedním z Nich. Obstojí Klaudie a nebo dala v sázku příliš mnoho a nakonec svou mladou nerozvážnou hlavu prohraje?
..."Ty měsíce našeho utrpení byly jako celá tisíciletí, ne jeden rok. Na život v přepychu a bezpečí jsme si zvykli rychle a naše bídné roky života spokojeně ubíhaly. Jenže... V tomhle pekle ne. Ne, když se člověk musel den co den pokoušet přežít. Ochránit svojí rodinu. Sehnat dostatečné zásoby. Pro každou lidskou bytost si nasazovat jinou masku. Ne, to už bylo jiné a my všichni si museli zvyknout. Bez možnosti volby. Bylo nám to osudem dané. Trpět. Bylo nám dané i přežít? -Ukázka z knihy
U této knížky bylo hodnocení více méně jasné už od začátku. Autorka ač není vůbec známá odvádí skvělou práci, a je opravdu škoda, že o téhle knížce moc lidí neví. Její svět, postavy, děj i romantická linka jsou poněkud jednodušší, ale jak se říká, že v jednoduchosti je krása. A tohle krása byla. Klaudii i Tempease jsem si zamilovala hned od první stránky. Kniha mě vtáhla do děje již od první stránky a do té poslední mě nepustila. Její svět je velice zajímavý, ač krutý, a to, že je zasazený do našeho hlavního města, ještě více zatraktivňuje děj. Jen ten konec? Já jen doufám, že bude nějaký druhý díl, nebo prostě nějaké pokračování. Nutně ho totiž potřebuju! Takže pokud jste nečetli, neznáte, tak šup šup honem si tuto knížku přečtěte. Nebudete litovat času, který nad ní strávíte.
..."Přemýšlela jsem nad tím, co bylo. Co je a co mohlo být. Všechno jsem si to přehrávala jako filmy s odlišnými scénáři. A věděla jsem, že nejlepší byl ten, kde jsem se vyhnula obloukem tomu domu. Celé té ulici jsem se měla vyhnout...Jenže já nevěděla co se stane. Nevěděla jsem, kdo mě zachrání a že vůbec nějakou záchranu potřebovat budu. Jenže když mě zachránil a odvedl zpět ke mému domu a nabídl mi spolupráci, možnost volby jsem měla. Mohla jsem říct ne. Nemusela jsem mu ani přesně ukazovat, kde je náš dům. Byla jsem hloupá. Sice mi zachránil život a já jsem k němu měla jistý pocit důvěry, což byla možná převlečená vděčnost, ale neomlouvalo mě to. Ohrozila jsem svou rodinu a zanedbala jsem všechny kvůli někomu. Kvůli sobě. Věnovala jsem pozornost jenom sobě, jen mým pocitům. Nadchla jsem se pro jednoho "člověka" a zastínila tím všechno ostatní okolo sebe. Dělala jsem to i teď. Věděla jsem, že je ten "člověk" nesprávný, ale bolelo to. Zapřísahala jsem se, že žádný Tempestas, žádný Živel, dokud se budu muset postarat o své blízké." -ukázka z knihy
O autorce:
Anastázie je velice nadějná mladá autorka. Zatím má na kontě pouze jednu knížku, a to právě tuto, ale jak doufáme, tak už určitě pracuje na pokračování Přeživších, protože to nutně potřebuju!
Žádné komentáře:
Okomentovat