Recenze: Imogen Kealey - Osvobození

 Dneska bych vám ráda představila knížku Osvobození, která pojednává o tématu druhé světové války. Docela si říkám, jak je možné, že jsem si v tuhle složitou dobu vybrala téma druhé světové války, když by bylo nasnadě si vybrat nějakou romantickou feel good knížku. Je to hlavně z toho důvodu, že jsem teď tak nějak potřebovala vědět, cítit, že už v naší historii bylo období, kdy bylo daleko hůř než teď, a že to vlastně všechno dobře dopadlo. Ale teď si pojďme něco říct o té knížce. 

Knížku napsali britská autorka historických románů Imogen Robertsová a americký producent a scénárista Darb Kealey, z čehož vzniklo jméno Imogen Kealey, které si můžeme přečíst na obálce. Knihu jsem si koupila z podzimního katalogu Knižního klubu, kde jsem četla super tip od Rádi Blažka. Ale bohužel jsem z ní nebyla asi tak nadšená jak bych měla být.

V knížce sledujeme osudy hlavní hrdinky Nancy Wakeové, která byla skutečnou historickou postavou. Nancy za dob druhé světové války bojovala ve francouzském odboji. Osobnost hlavní hrdinky nesmírně obdivuji, a to hlavně za její odvahu a činy, a můj nesmírný obdiv má za to, že i v době války neseděla nečinně s rukama v klíně, ale směle se vrhla do bitevní vřavy, i když jí to stálo nemálo sil. 

Anotace

V šestnácti letech Nancy opustila rodnou Austrálii, aby nalezla nový domov a životní lásku v Marseille. Ovšem během nacistické okupace nedokázala stát stranou a jako čím dál slavnější a hlavně nepolapitelnější Bílá myš se stala německým silám trnem v oku. Když byla odhalena, musela uprchnout do Anglie, zatímco jejího manžela Henriho zadrželo gestapo. Nancy se však nikdy nevzdává - po tvrdém výcviku se vrací do esesáky a gestapáky zamořené Francie, aby pomohla osvobodit svůj nový domov i milovaného Henriho. 

Hodnocení

3⭐/ 5 ⭐

Na knížce se mi hlavně líbilo, že byť je to období druhé světové války, takže jako hlavní téma zde nefiguruje koncentrační tábor. Což je fajn. Já mám sice knihy z období druhé světové války hodně ráda, ale už mi přijde, že na knižním trhu je tohoto tématu prostě už moc. Ano, je důležité o tom mluvit, ale za druhé války se toho dělo hodně, a je škoda, že ostatní události jsou tímto tématem tak nějak zastíněné. 

Celkově mi ale styl vyprávění v knížce moc nesedl. Nevím, zda je to způsobeno tím jak je knížka napsaná nebo tím překladem. Příběh byl zbytečně zrychlený, což byla hrozně velká škoda pro děj. Děj byl podán příliš věcně, nekonaly se tam žádné dojemné scény. Kniha ve mě při čtení nevyvolávala žádné emoce, přestože ten příběh by na to určitě měl. 

Na konci v doslovu mě trošku zarazilo to, že se tam píše o tom, že události v knížce byli trošku pozměněné. Což podle mě moc dobře není, když se jedná o knížku, která byla napsaná na motivy skutečné postavy a skutečného historického období. 

Citát z knížky

"Všichni jsou blázni. Peklo nemá konec, jen rozdílné barvy a chutě."

Recenze: Co se skrývá v lesích (K. de Becerra)

 Dnes bych vám tu ráda představila podle mého názoru ne úplně povedenou knížku od Katyi de Becerry, Co se skrývá v lesích. Možná se mi nelíbila tak proto, že už dávno nejsem cílová skupina. Tato knížka vyšla pod záštitou nakladatelství King Cool v roce 2020. 

Je to kniha, která tak trošku mate tělem. Měla jsem knížku tedy půjčenou z knihovny, a sáhla jsem po ní, že se mi líbila obálka a díky ní jsem očekávala nějaký tajemný příběh, který vám nedá spát. No, a jak asi tušíte, nebyla moje očekávání zcela naplněna. 

V knížce se setkáváme s mladou osmnáctiletou Hayden, která ve svých osmi letech tragicky přišla o matku, když jí zmizela v lesích a její zmizení nebylo dosud nikým a nikdy objasněno. 

Hayden v den svých osmnáctých narozenin spadne do klína rodinné sídlo v Promise, které jí matka odkázala spolu s podivným odkazem, který má vykonat. A tak se spolu s nejlepší a jedinou kamarádkou Del vydává o jarních prázdninách vstříc novému dobrodružství, aniž by věděla, co jí v temných lesích čeká. Děj je navíc prodchnutý romantickou linkou...Ale více už nebudu prozrazovat, i když mě se kniha moc nelíbila, třeba se najde někdo, kdo ocení její mě skryté kouzlo. 

Anotace

V den svých osmnáctých narozenin Hayden zjistí, že zdědila panské sídlo v lesích u městečka Promise, kde bydlela jako malá. Kousek od tohoto místa před deseti lety záhadně zmizela její matka, a navíc se toho dne v lese vytvořila podivná černá mýtina. Se svojí kamarádkou Del se tedy Hayden v době jarních prázdnin na sídlo vydá. Doufá, že zjistí co se matce skutečně stalo, a zároveň se trochu bojí, protož před deseti lety v Promise nechala svou první dětskou lásku, Shannona. Bydlí tam ještě? Pozná ji? Jak ji přijme? A jak s tím vším souvisí otec, který rezignoval na svou vědeckou hodnost a začal pátrat po skrytých portálech a Nibelunzích? 

Hodnocení

2,5⭐/5⭐

Knížka mě zaujala svou obálkou i formátem - uvnitř knížky se schovávají ústřižky z novin či lékařské zprávy a celý děj tak příjemně ozvláštňují. Knížka má určitě zajímavý námět, dobrý, ale bohužel ne moc dobře využitý potenciál. Uvnitř knížky je nedostatečně vystavěná říše Nibelungů a i celkově celý svět. Hodně věcí je v knížce pouze nastíněno, aniž by to autorka nějak podrobněji vysvětlila - asi si to má čtenář domyslet sám. Nelíbili se mi ani postavy, které byli málo rozpracované. Romantická linka, která se do děje vůbec nehodí a ještě ke všemu je dost špatně vystavena. Konec knížky byl zbytečně moc rychle utnutý a nic se tam nevysvětlilo, jen zanechalo ještě více otázek. 

Ukázka z knížky

"Tělesa se vzájemně přitahují. Například když spadne jablko ze stromu, je to díky síle gravitace. Čím dá jsou dva objekty od sebe, tím slabší je gravitační síla. Nikdy ale úplně nezmizí. 

Ve Spojených státech amerických se každý den pohřešuje přes dva tisíce osob. Když moje máma opustila rodinný dům a vešla do mlhou zahaleného lesa, přispěla do těchto smutných statistik lidí, které už nikdo nikdy neviděl. Jeden ztracený člověk v mnohačetném davu. 

Přesto fyzicky cítím, jako by mě volala, dotýkala se mě navzdory prostoru a času, aby byla se mnou. Jako by mě matka pořád držela za ruku , jako bych jí měla pořád pod kůží, ve svém krevním oběhu, a má krev jí poznává a reaguje."

Recenze ze spolupráce: Google poezie: Psáno našeptávačem (T. Miklica, D. Poláček, T. Coufal a M. Toman)

 Toto dílko má na svědomí skupina autorů, kteří knížečku vydali pod záštitou brněnského nakladatelství Backstagebooks. Autory jsou pánové T. Miklica, D. Poláček, T. Coufal a M. Toman. Knížku jsem dostala v rámci spolupráce s nakladatelstvím, za což bych ráda náležitě poděkovala - děkuji mnohokrát. 

Tuto sbírku mohou čtenáři znát také ze stejnojmenné facebookové stránky, která je v provozu od roku 2013, tedy již úctyhodných 7 let. Google poezie vznikla díky funkci, kterou disponuje vyhledávač google a říká se mu krásně česky "našeptávač". 

V první části knihy si můžeme přečíst předmluvu, kde se dozvíme něco o google poezii a jak vlastně vznikla. Tuto část doporučuji nepřeskakovat, protože vám pomůže lépe dílo pochopit, pokud nejste zrovna fanouškem poezie, či alternativního umění, či umění vůbec, jako jsem třeba já. :-) 

Pro mě byla kniha propojením nebo i možná střetem tradičního a moderního, historie i současnosti. Na konci knihy si můžeme přečíst i rozhovor s finským autorem, který se stal "zakladatelem" či "objevitelem" tohoto moderního fenoménu. 

Anotace

Už jste někdy na internetu našli něco, co by vás vůbec nenapadlo hledat? Možná to byla google poezie! Tak se od určité doby říká objevům ve výsledcích takzvaného našeptávače googlovského vyhledávání, kdy algoritmus vytáhne na základě slova nebo několika písmenek z nejvyhledávanějších výrazů pár frází a poskládá je způsobem, který dává nečekaný smysl. V této knize najdete výběr nejlepších objevů doplněný o rozhovor se zakladatelem fenoménu google poezie a o předmluvu předního odborníka na počítačem generovanou literaturu. Ať už google poezii dlouhodobě lajkujete na sociálních sítích, nebo o ní slyšíte poprvé...kdo zkusí štěstí, třeba najde i sám sebe. 

Hodnocení

 4,5 ⭐/ 5 ⭐

Knížka se mi hodně líbila i přesto, že nejsem žádný velký fanoušek umění, poezie, či prostě čehokoliv co s tímto odvětvím souvisí. Rozhodně si musíte přečíst předmluvu, i rozhovor s finským "objevitelem" google poezie na konci, bez toho totiž není knížečka úplná. 

Na knížce se mi hodně líbila její grafická úprava a hlavně jednoduchá a minimalistická úprava, která se k tématu hodí jako zadek na hrnec, jak se tak říká. 

"Básničky" jsou občas vtipné, občas jen kroutíte hlavou, občas se jen tak pousmějete, občas se v tom najdete a občas vám zůstává rozum stát. V některých "básních" se vám dokonce i podaří najít hloubku, v jiných zase ne. Ale to je prostě normální, takže se nemusíte bát, že jste nějak divní. Co se mi asi nejvíce líbilo bylo to, že ke každé básni byl přidán rozhodně trefný a hlavně vtipný název, který básničku vystihl a vhodně dokreslil. Chápu, že je to dost alternativní kniha, která rozhodně nemusí sednout každému, ale i přesto, že já nejsem žádný velký fanda tohoto žánru a možná nebýt spolupráce s nakladatelstvím, tak se ke mě tato knížka ani nedostane. Na závěr svého hodnocení bych chtěla ještě říct, že tuto knížku lze vnímat jako takovou sondu do naší společnosti, co lidé nejčastěji vyhledávají, co je trápí, či s čím si neví rady. Za mě tedy jedno velké a obrovské doporučení. 

Recenze: Y. Rahman: Co jsme si nikdy neřekli

 Dnes bych ráda vydala recenzi na knížku, která byla svého času na instagramu hrozně populární, ale pak o ní lidé ztratili zájem. Já jsem se také nechala strhnout tou vlnou, ale to jen proto, že jsem knížku objevila u nás v knihovně, vlastně úplnou náhodou. Pojďme si tedy o knížce něco říct. 

Autorkou knížky je Yasmin Rahmann, což je britská autorka muslimského původu. Knížka Co jsme si nikdy neřekli je její debutový román. Když zrovna tato mladičká Britka nepíše věnuje se tvorbě fan artu s knižní tématikou a její návrhy se dnes prodávají po celém světě pod záštitou Johna Greena. 

Knihu u nás vydalo nakladatelství Yoli, v roce 2020. Kniha má 440 stran. V originále vyšla pod názvem All the Things We Never Said, a to již rok předtím, než jí nakladatelství Yoli vydalo v ČR. 

O čem knížka je?

Knížka je o šestnáctileté Mehrín Miahové, která už dlouhou dobu bojuje s depresí a s úzkostmi. Mehrín má pocit, že už tento svůj stav nezvládá a že musí ten zmatek co vládne v její hlavě nějak ukončit. Rozhodne se proto pro velmi radikální řešení. Přihlásí se na internetovou stránku, která spojuje uživatele do skupin a určuje jim nejvhodnější čas a hlavně metodu toho, jak odejít z našeho světa. Díky tomu se Mehrín setká s dalšími děvčaty - Carou a Olívií, které bojují se svými vlastními démony. Děvčata se začnou tajně scházet, ale postupem času najdou oporu jedna v druhé a vznikne mezi nimi hluboké přátelství. Začnou si uvědomovat, že by přece jen nebylo marné pokračovat ve svém životě, který se jim najednou nezdá tak strašně marný, jako dřív. Co na to ale internetová stránka MementoMori?

A jak se mi knížka líbila? 

Knížku jsem se rozhodla ohodnotit 3,5⭐/5⭐. 

Kniha se sice zabývá důležitým tématem jako jsou psychické problémy dospívajících, nehody a zneužívání, což je rozhodně potřeba řešit, protože spousta mladých lidí o těchto svých problémech nechce mluvit se svými nejbližšími, nebo prostě jen netuší, kde vyhledat odbornou pomoc. Knížka máý super poslání, její námět je originální a má úžasnou grafickou úpravu - nejen obálku, ale i uvnitř stránek se skrývá grafický poklad. 

Hlavní hrdinky - Mehrín, Cara a Olívia mi byli sympatické už od prvního okamžiku a docela jsem se o ně i chvílema bála, ale některé pasáže byli víc než naivní a těžko uvěřitelné. I když, zase na druhou stranu, kdo ví jak bychom v jejich situaci reagovali my. Knížka byla čtivá a chvílemi jsem se nemohla odtrhnout abych zjistila jak to bude pokračovat, ale k tomu abych dala knížce větší hodnocení, na to by mi muselo být o pár let míň.