Recenze: Imogen Kealey - Osvobození

 Dneska bych vám ráda představila knížku Osvobození, která pojednává o tématu druhé světové války. Docela si říkám, jak je možné, že jsem si v tuhle složitou dobu vybrala téma druhé světové války, když by bylo nasnadě si vybrat nějakou romantickou feel good knížku. Je to hlavně z toho důvodu, že jsem teď tak nějak potřebovala vědět, cítit, že už v naší historii bylo období, kdy bylo daleko hůř než teď, a že to vlastně všechno dobře dopadlo. Ale teď si pojďme něco říct o té knížce. 

Knížku napsali britská autorka historických románů Imogen Robertsová a americký producent a scénárista Darb Kealey, z čehož vzniklo jméno Imogen Kealey, které si můžeme přečíst na obálce. Knihu jsem si koupila z podzimního katalogu Knižního klubu, kde jsem četla super tip od Rádi Blažka. Ale bohužel jsem z ní nebyla asi tak nadšená jak bych měla být.

V knížce sledujeme osudy hlavní hrdinky Nancy Wakeové, která byla skutečnou historickou postavou. Nancy za dob druhé světové války bojovala ve francouzském odboji. Osobnost hlavní hrdinky nesmírně obdivuji, a to hlavně za její odvahu a činy, a můj nesmírný obdiv má za to, že i v době války neseděla nečinně s rukama v klíně, ale směle se vrhla do bitevní vřavy, i když jí to stálo nemálo sil. 

Anotace

V šestnácti letech Nancy opustila rodnou Austrálii, aby nalezla nový domov a životní lásku v Marseille. Ovšem během nacistické okupace nedokázala stát stranou a jako čím dál slavnější a hlavně nepolapitelnější Bílá myš se stala německým silám trnem v oku. Když byla odhalena, musela uprchnout do Anglie, zatímco jejího manžela Henriho zadrželo gestapo. Nancy se však nikdy nevzdává - po tvrdém výcviku se vrací do esesáky a gestapáky zamořené Francie, aby pomohla osvobodit svůj nový domov i milovaného Henriho. 

Hodnocení

3⭐/ 5 ⭐

Na knížce se mi hlavně líbilo, že byť je to období druhé světové války, takže jako hlavní téma zde nefiguruje koncentrační tábor. Což je fajn. Já mám sice knihy z období druhé světové války hodně ráda, ale už mi přijde, že na knižním trhu je tohoto tématu prostě už moc. Ano, je důležité o tom mluvit, ale za druhé války se toho dělo hodně, a je škoda, že ostatní události jsou tímto tématem tak nějak zastíněné. 

Celkově mi ale styl vyprávění v knížce moc nesedl. Nevím, zda je to způsobeno tím jak je knížka napsaná nebo tím překladem. Příběh byl zbytečně zrychlený, což byla hrozně velká škoda pro děj. Děj byl podán příliš věcně, nekonaly se tam žádné dojemné scény. Kniha ve mě při čtení nevyvolávala žádné emoce, přestože ten příběh by na to určitě měl. 

Na konci v doslovu mě trošku zarazilo to, že se tam píše o tom, že události v knížce byli trošku pozměněné. Což podle mě moc dobře není, když se jedná o knížku, která byla napsaná na motivy skutečné postavy a skutečného historického období. 

Citát z knížky

"Všichni jsou blázni. Peklo nemá konec, jen rozdílné barvy a chutě."

Recenze: Co se skrývá v lesích (K. de Becerra)

 Dnes bych vám tu ráda představila podle mého názoru ne úplně povedenou knížku od Katyi de Becerry, Co se skrývá v lesích. Možná se mi nelíbila tak proto, že už dávno nejsem cílová skupina. Tato knížka vyšla pod záštitou nakladatelství King Cool v roce 2020. 

Je to kniha, která tak trošku mate tělem. Měla jsem knížku tedy půjčenou z knihovny, a sáhla jsem po ní, že se mi líbila obálka a díky ní jsem očekávala nějaký tajemný příběh, který vám nedá spát. No, a jak asi tušíte, nebyla moje očekávání zcela naplněna. 

V knížce se setkáváme s mladou osmnáctiletou Hayden, která ve svých osmi letech tragicky přišla o matku, když jí zmizela v lesích a její zmizení nebylo dosud nikým a nikdy objasněno. 

Hayden v den svých osmnáctých narozenin spadne do klína rodinné sídlo v Promise, které jí matka odkázala spolu s podivným odkazem, který má vykonat. A tak se spolu s nejlepší a jedinou kamarádkou Del vydává o jarních prázdninách vstříc novému dobrodružství, aniž by věděla, co jí v temných lesích čeká. Děj je navíc prodchnutý romantickou linkou...Ale více už nebudu prozrazovat, i když mě se kniha moc nelíbila, třeba se najde někdo, kdo ocení její mě skryté kouzlo. 

Anotace

V den svých osmnáctých narozenin Hayden zjistí, že zdědila panské sídlo v lesích u městečka Promise, kde bydlela jako malá. Kousek od tohoto místa před deseti lety záhadně zmizela její matka, a navíc se toho dne v lese vytvořila podivná černá mýtina. Se svojí kamarádkou Del se tedy Hayden v době jarních prázdnin na sídlo vydá. Doufá, že zjistí co se matce skutečně stalo, a zároveň se trochu bojí, protož před deseti lety v Promise nechala svou první dětskou lásku, Shannona. Bydlí tam ještě? Pozná ji? Jak ji přijme? A jak s tím vším souvisí otec, který rezignoval na svou vědeckou hodnost a začal pátrat po skrytých portálech a Nibelunzích? 

Hodnocení

2,5⭐/5⭐

Knížka mě zaujala svou obálkou i formátem - uvnitř knížky se schovávají ústřižky z novin či lékařské zprávy a celý děj tak příjemně ozvláštňují. Knížka má určitě zajímavý námět, dobrý, ale bohužel ne moc dobře využitý potenciál. Uvnitř knížky je nedostatečně vystavěná říše Nibelungů a i celkově celý svět. Hodně věcí je v knížce pouze nastíněno, aniž by to autorka nějak podrobněji vysvětlila - asi si to má čtenář domyslet sám. Nelíbili se mi ani postavy, které byli málo rozpracované. Romantická linka, která se do děje vůbec nehodí a ještě ke všemu je dost špatně vystavena. Konec knížky byl zbytečně moc rychle utnutý a nic se tam nevysvětlilo, jen zanechalo ještě více otázek. 

Ukázka z knížky

"Tělesa se vzájemně přitahují. Například když spadne jablko ze stromu, je to díky síle gravitace. Čím dá jsou dva objekty od sebe, tím slabší je gravitační síla. Nikdy ale úplně nezmizí. 

Ve Spojených státech amerických se každý den pohřešuje přes dva tisíce osob. Když moje máma opustila rodinný dům a vešla do mlhou zahaleného lesa, přispěla do těchto smutných statistik lidí, které už nikdo nikdy neviděl. Jeden ztracený člověk v mnohačetném davu. 

Přesto fyzicky cítím, jako by mě volala, dotýkala se mě navzdory prostoru a času, aby byla se mnou. Jako by mě matka pořád držela za ruku , jako bych jí měla pořád pod kůží, ve svém krevním oběhu, a má krev jí poznává a reaguje."

Recenze ze spolupráce: Google poezie: Psáno našeptávačem (T. Miklica, D. Poláček, T. Coufal a M. Toman)

 Toto dílko má na svědomí skupina autorů, kteří knížečku vydali pod záštitou brněnského nakladatelství Backstagebooks. Autory jsou pánové T. Miklica, D. Poláček, T. Coufal a M. Toman. Knížku jsem dostala v rámci spolupráce s nakladatelstvím, za což bych ráda náležitě poděkovala - děkuji mnohokrát. 

Tuto sbírku mohou čtenáři znát také ze stejnojmenné facebookové stránky, která je v provozu od roku 2013, tedy již úctyhodných 7 let. Google poezie vznikla díky funkci, kterou disponuje vyhledávač google a říká se mu krásně česky "našeptávač". 

V první části knihy si můžeme přečíst předmluvu, kde se dozvíme něco o google poezii a jak vlastně vznikla. Tuto část doporučuji nepřeskakovat, protože vám pomůže lépe dílo pochopit, pokud nejste zrovna fanouškem poezie, či alternativního umění, či umění vůbec, jako jsem třeba já. :-) 

Pro mě byla kniha propojením nebo i možná střetem tradičního a moderního, historie i současnosti. Na konci knihy si můžeme přečíst i rozhovor s finským autorem, který se stal "zakladatelem" či "objevitelem" tohoto moderního fenoménu. 

Anotace

Už jste někdy na internetu našli něco, co by vás vůbec nenapadlo hledat? Možná to byla google poezie! Tak se od určité doby říká objevům ve výsledcích takzvaného našeptávače googlovského vyhledávání, kdy algoritmus vytáhne na základě slova nebo několika písmenek z nejvyhledávanějších výrazů pár frází a poskládá je způsobem, který dává nečekaný smysl. V této knize najdete výběr nejlepších objevů doplněný o rozhovor se zakladatelem fenoménu google poezie a o předmluvu předního odborníka na počítačem generovanou literaturu. Ať už google poezii dlouhodobě lajkujete na sociálních sítích, nebo o ní slyšíte poprvé...kdo zkusí štěstí, třeba najde i sám sebe. 

Hodnocení

 4,5 ⭐/ 5 ⭐

Knížka se mi hodně líbila i přesto, že nejsem žádný velký fanoušek umění, poezie, či prostě čehokoliv co s tímto odvětvím souvisí. Rozhodně si musíte přečíst předmluvu, i rozhovor s finským "objevitelem" google poezie na konci, bez toho totiž není knížečka úplná. 

Na knížce se mi hodně líbila její grafická úprava a hlavně jednoduchá a minimalistická úprava, která se k tématu hodí jako zadek na hrnec, jak se tak říká. 

"Básničky" jsou občas vtipné, občas jen kroutíte hlavou, občas se jen tak pousmějete, občas se v tom najdete a občas vám zůstává rozum stát. V některých "básních" se vám dokonce i podaří najít hloubku, v jiných zase ne. Ale to je prostě normální, takže se nemusíte bát, že jste nějak divní. Co se mi asi nejvíce líbilo bylo to, že ke každé básni byl přidán rozhodně trefný a hlavně vtipný název, který básničku vystihl a vhodně dokreslil. Chápu, že je to dost alternativní kniha, která rozhodně nemusí sednout každému, ale i přesto, že já nejsem žádný velký fanda tohoto žánru a možná nebýt spolupráce s nakladatelstvím, tak se ke mě tato knížka ani nedostane. Na závěr svého hodnocení bych chtěla ještě říct, že tuto knížku lze vnímat jako takovou sondu do naší společnosti, co lidé nejčastěji vyhledávají, co je trápí, či s čím si neví rady. Za mě tedy jedno velké a obrovské doporučení. 

Recenze: Y. Rahman: Co jsme si nikdy neřekli

 Dnes bych ráda vydala recenzi na knížku, která byla svého času na instagramu hrozně populární, ale pak o ní lidé ztratili zájem. Já jsem se také nechala strhnout tou vlnou, ale to jen proto, že jsem knížku objevila u nás v knihovně, vlastně úplnou náhodou. Pojďme si tedy o knížce něco říct. 

Autorkou knížky je Yasmin Rahmann, což je britská autorka muslimského původu. Knížka Co jsme si nikdy neřekli je její debutový román. Když zrovna tato mladičká Britka nepíše věnuje se tvorbě fan artu s knižní tématikou a její návrhy se dnes prodávají po celém světě pod záštitou Johna Greena. 

Knihu u nás vydalo nakladatelství Yoli, v roce 2020. Kniha má 440 stran. V originále vyšla pod názvem All the Things We Never Said, a to již rok předtím, než jí nakladatelství Yoli vydalo v ČR. 

O čem knížka je?

Knížka je o šestnáctileté Mehrín Miahové, která už dlouhou dobu bojuje s depresí a s úzkostmi. Mehrín má pocit, že už tento svůj stav nezvládá a že musí ten zmatek co vládne v její hlavě nějak ukončit. Rozhodne se proto pro velmi radikální řešení. Přihlásí se na internetovou stránku, která spojuje uživatele do skupin a určuje jim nejvhodnější čas a hlavně metodu toho, jak odejít z našeho světa. Díky tomu se Mehrín setká s dalšími děvčaty - Carou a Olívií, které bojují se svými vlastními démony. Děvčata se začnou tajně scházet, ale postupem času najdou oporu jedna v druhé a vznikne mezi nimi hluboké přátelství. Začnou si uvědomovat, že by přece jen nebylo marné pokračovat ve svém životě, který se jim najednou nezdá tak strašně marný, jako dřív. Co na to ale internetová stránka MementoMori?

A jak se mi knížka líbila? 

Knížku jsem se rozhodla ohodnotit 3,5⭐/5⭐. 

Kniha se sice zabývá důležitým tématem jako jsou psychické problémy dospívajících, nehody a zneužívání, což je rozhodně potřeba řešit, protože spousta mladých lidí o těchto svých problémech nechce mluvit se svými nejbližšími, nebo prostě jen netuší, kde vyhledat odbornou pomoc. Knížka máý super poslání, její námět je originální a má úžasnou grafickou úpravu - nejen obálku, ale i uvnitř stránek se skrývá grafický poklad. 

Hlavní hrdinky - Mehrín, Cara a Olívia mi byli sympatické už od prvního okamžiku a docela jsem se o ně i chvílema bála, ale některé pasáže byli víc než naivní a těžko uvěřitelné. I když, zase na druhou stranu, kdo ví jak bychom v jejich situaci reagovali my. Knížka byla čtivá a chvílemi jsem se nemohla odtrhnout abych zjistila jak to bude pokračovat, ale k tomu abych dala knížce větší hodnocení, na to by mi muselo být o pár let míň. 

Corinne Hoffmann: Dívka se žirafím krkem

Docela pozdě jsem si uvědomila, že jsem sem nedala ani recenzi na knížku, kterou jsem dočetla docela dávno už. Bohužel, nebo možná bohudík mě teď zaměstnává výměna práce a také svatba, která se nezadržitelně blíží a nějak z toho začínám být nervózní. Ale o tom třeba až jindy, teď bych se ráda věnovala té dávno přečtené knížce s názvem Dívka se žirafím krkem, od Corinne Hoffmann.

autorka: Corinne Hoffmann
název: Dívka se žirafím krkem
originální název: Das Mädchen mit dem Giraffenhals
počet stran: 304
nakladatelství: Ikar
rok vydání: 2017

Anotace:

Jak jsem se stala Bílou Masajkou? Jak se člověk stane takovým jakým je? Corinne pochází ze skromnýcb poměrů a vzhledem ke své výšce se v dětství stala terčem posměchu spolužáků, kteří pro ni vymysleli přezdívku Žirafa a jako dítě východoněmeckého otce rovněž outsiderem ve švýcarské společnosti šedesátých a sedmdesátých let. Brzy se však naučila, jak z nepříznivého osudu vytěžit to nejlepší. Ve své nové knize velmi otevřeně a upřímně vypráví nejen o svém dětství a dospívání za těžkých životních podmínek, ale také o všem dobrém, co se právě díky tomu naučila. Inspirující životní příběh silné, úspěšné a optimistické ženy, který nás nejen překvapí, ale i povzbudí. 

Hodnocení: 4⭐/5⭐

Knížka se mi hodně líbila. Kdysi jsem četla, a i mám doma celou sérii o Bílé Masajce a naprosto mě ten příběh nadchnul, takže jsem si musela samozřejmě přečíst i knížku Dívka se žirafím krkem, kterou mám i jako součást čtenářské výzvy, kterou pořádá Databáze knih. Pokud máte rádi Bílou Masajku, nebo jste jí ještě nečetli, tak rozhodně tuto knihu doporučuju. Autorka zde milým a čtivým způsobem popisuje své dětství a dospívání v 70. a 80. letech ve Švýcarsku. Vtipně a s nostalgií popisuje své příhody a snaží se tak vysvětlit celoživotní formování své osobnosti, která jí zavedla až do Afriky, k Masajskému manželovi, se kterým má dceru Napirai.

Recenze za spolupráce: Osmnáct (M. Harasimová)

Dneska tu mám recenzi na e-knížku Osmnáct, od autorky Markéty Harasimové, která mi knížku zaslala v rámci spolupráce na zkoušku, za což bych jí touto cestou chtěla nesmírně poděkovat, protože jinak bych se asi k této knížce nedostala a to by byla obří škoda. Ale všechno pěkně po pořádku.

autorka: Markéta Harasimová
název: Osmnáct
počet stran: 173
nakladatelství: MaHa
rok vydání: 2019

Anotace: 

Veronika touží po lásce, dočká se však zklamání. Na začátku příběhu prožije těžké trauma. V den svých osmnáctých narozenin je znásilněna. Pachatel ji drží v hrsti a ona si ze strachu nechává celý hrůzný zážitek pro sebe. Její život se mění v noční můru a vše ještě zhorší rodinná situace, kvůli které nemá hrdinka u nikoho zastání. Brzy propadá zrádné bulimii a sáhne také po drogách, přičemž okusí život bezdomovce mezi zkušenými narkomany. Netrvá to dlouho a Veronika se ocitá na samém konci duševních i fyzických sil. Najde motivaci k boji? Porazí zákeřnou nemoc i své vnitřní démony? Siný příběh o lidské krutosti, slabostech, ale i čistých citech.

Stručný děj:

S Veronikou, hlavní hrdinkou celého příběhu, se seznamujeme krátce před jejími osmnáctými narozeninami. Veronika je normální děvče. Žije s rodiči, starší sestrou, která se chystá vdávat, a mladším bratrem. Učí se na kuchaře - číšníka a hrozně ráda tancuje. Má spousty kamarádů, ale její nejlepší kamarádka je jen jedna - Lenka. Má také lásku. Chodí s klukem, který jí ale ublíží a tím odstartuje celé její další utrpení.

Jednoho dne vyrazí s Lenkou a s pár lidmi z tanečního kroužku na diskotéku, kde se seznámí s tajemným cizincem, starším chlápkem, který má o ní očividně zájem. Na naléhání kamarádky nedbá, a s vidinou pomsty Rosťovi, za to, co jí udělal, se tím mužem nechá odvézt domů. Ještě ale netuší, že to byla její osudová chyba.

Veronika skončila znásilněná. Připadá si pošpiněná, zostuzená. Odmítá se komukoliv svěřit, namlouvá si, že nemá nikoho, ke komu by se mohla s důvěrou obrátit. Tajemný neznámý jí drží v šachu, vyhrožuje zabitím jejích nejbližších. Navíc rodinná konstelace prožitému traumatu nepomáhá, spíše ho jen zhoršuje.

Jak tohle nakonec dopadne? Najde v sobě Veronika sílu se svěřit a tím napomoct spravedlnosti, nebo tento hrůzný čin povede k něčemu daleko horšímu?

..."Život je potvora, klidně půjde dál a je mu jedno jak se cítíš." - ukázka z knihy.

Hodnocení: 5⭐/5 ⭐

Tak tohle opravdu nemělo chybu.Doufám, že se mi děj podařilo napsat dobře, abych vám, milí čtenáři, z té knížky moc neprozradila. Každopádně jsem v knížce hltala každé slovo a byla jsem hrozně zvědavá jak to dopadne. Jak Veronika propadala do čím dál většího marastu, já jsem toužila číst dál, abych se dozvěděla, jak to dopadne. A když jsem nedejbože musela knížku odložit, pořád jsem na ní musela myslet a těšila jsem se, jak bude pokračovat. Rozum mi zůstával stát nad tou krutostí, které jsou někteří lidé schopni. Bylo mi až někdy místama špatně z toho, jak se dokáže chovat váš úplně nejbližší člověk ve chvíli, kdy ho nejvíce potřebujete. Zpočátku mi román připomínal romány Lenky Lanczové, které jsem četla v dospívání, ale tohle všechny "sladké" dívčí románky dalece předčilo. Kniha zpracovává velice otevřeně závažné téma znásilnění a pocity mladé dívky, které po tomto hrůzném činu musela prožívat. Kniha byla napsaná tak, že jsem i zapomněla na to, že to napsala žena, a ne ta sotva osmnáctiletá dívka, o které příběh vypráví. Veronika si sáhla na samé dno, ze kterého cesta nahoru bude pěkně dlouhá. O to těžší, když má Veronika pocit, že je na všechno sama, a nikde nemá zastání. I konec příběhu mě naprosto dostal. Je to dost silný příběh a myslím, že na něj ještě dlouho budu vzpomínat, myslet a přemýšlet o něm.

O autorce: 

Markéta Harasimová je členkou Asociace detektivní a dobrodružné literatury. Do literárního světa vstoupila již na střední škole a v současné době se věnuje hlavně romantickým detektivkám, erotickým krimithrillerům a románům s mysteriózním nádechem. Potrpí si na pádné dialogy, emoce a napětí. Na kontě má již více než 20 titulů. Od roku 2018 se věnuje i tvorbě pro děti. Pravidelně vystupuje na různých kulturních scénách a spolupracuje s řadou významných umělců. Je také divadelní a televizní scénáristkou. V roce 2017 také založila nakladatelství MaHa, kde vydává nejen svá díla, ale také i díla jiných českých autorů.

Recenze: Vrány (P. Dvořáková)

Dnes přináším recenzi na všemi opěvovanou knížku Vrány od české autorky Petry Dvořákové. Bohužel mě nenadchla asi tak jak by si knížka zasloužila. Ale pěkně po pořádku.

autorka: Petra Dvořáková
název: Vrány
počet stran: 182
nakladatelství: Host
rok vydání: 2020

Anotace:

Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svojí válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?

..."Jsem tak zaujatá tím, co vidím v televizi, že vůbec nevnímám nic kolem. Pak mě taťka pohladí po vlasech a řekne, že jsem jeho princezna. Trochu ucuknu, protože moc nejsem zvyklá, aby mě hladil, a taky je to trochu divný, protože mě napadne, že tou rukou mě bije. Tak dělám, že se chci na gauči natáhnout, aby se mi líp koukalo na televizi, a kousek uhnu. Jenže taťka mě hladit nepřestane, má dlouhou ruku, takže  mi sahá skoro až na zadek a já už nemám kam uhnout." -ukázka z knihy

Hodnocení: 3⭐/5⭐

Knížka mě bohužel neoslovila, či nenadchla tak jak by měla. Podle mého názoru se okolo této knížky dělá, nebo dělal zbytečný humbuk. Ne, že bych chtěla shazovat nějak příběh, či emoce, které dokáže knížka vyvolat, ale bohužel mě příběh tolik nezasáhl jak by měl a do prožívaného utrpení hlavní hrdinky Báry jsem se nedokázala vcítit. Členové její rodiny mi nebyli vůbec sympatičtí, a i další postavy nebyly vůbec dobré. Příběh má velký potenciál, ale v tomto případě nebyl využit. Co ale knížce upřít nemůžu je její čtivost. Nechci ale díky jedné pro mě nepovedené knížce na autorku zanevřít, takže si určitě příležitostně přečtu i její další knížky.

O autorce:

Petra Dvořáková vstoupila do povědomí čtenářů knihou Proměněné sny, za kterou obdržela cenu Magnesia Litera. Pozornost si získaly i její další knihy jako například Já jsem hlad a Sítě - příběhy (ne) sebevědomí. Kniha Julie mezi slovy byla oceněna Zlatou stuhou za nejlepší beletristickou knihu pro mládež. Pro mladé čtenáře napsala také knihu Flouk a Lila a Každý má svou lajnu. Její romány Dědina a Chirurg se zařadily mezi nejprodávanější a nejoceňovanější tituly české prózy. 

..."Jakmile zapadly dveře  za posledníma děckama, zničehonic si ke mě přidřepl a tvářil se strašně vážně. "Baru, fakt se u vás nic neděje?"
Nedokázala jsem se na něj ani podívat. A najednou se mi zase chtělo brečet. Musela jsem se ze všech sil zatnout rty, abych to vydržela. I tak se mi příšerně třásla pusa. Chtěla jsem mu něco říct, ale kvůli tomu, jak jsem se snažila nebrečet, mi to vůbec nešlo. A taky jsem vlastně úplně nevěděla co. Protože mamka mně říká, že mě přece mají rádi, a že když třeba dostanu vejprask, že to tak taťka nemyslí." -ukázka z knihy.